Pohádka o lyžování
Ahoj děti,
když už vám tu vyprávím, jak jsem lyžoval v Alpách, víte vlastně, jak to všechno začalo? Myslím to lyžování. Povím vám o tom jednu pohádku.
Kdysi dávno před lety žili ve vysokých horských vesničkách lidé, kteří to měli všude daleko. Bydleli v osamocených chaloupkách na kopcích. V zimě byl všude okolo hluboký sníh a bylo obtížné v něm chodit. Třeba dostat se do školy byla pro děti pořádná fuška. Aby si to lidé ulehčili, přivazovali si na boty dřevěná prkýnka, po kterých se klouzali.
Lidé byli šikovní a zjistili, že sníh je měkký a prkýnka po něm hladce jedou. Věděli, že čím delší vyrobí prkýnka, tím rychleji po sněhu pojedou.
A tak začalo lyžování. Nejdříve sloužilo na ulehčení chůze po sněhu, později začaly lyže používat i děti. A moc dobře víte, že když se něčeho chopí děti, vždycky je za tím nějaká lumpárna. Děti z vesnice mezi sebou začaly závodit, kdo z nich rychleji sjede kopec.
Zpráva o tom, že se v horské vesničce konaly dětské závody, se rozletěla po světě rychlostí blesku. Všechny děti z dalších horských oblastí si chtěly lyžování také vyzkoušet. A tak se vyvinulo lyžování i jako zábava a sport.
A protože lidé jsou hlavy mazané, brzo se začaly vyrábět různé podoby lyží, aby jely co nejrychleji. Krátké, dlouhé, zakulacené nebo špičaté. A taky se vyrobila jedna velká lyže, na které se stálo oběma nohama. Říká se jí snowboard, ten určitě také znáte.
A to bych nebyl já, abych to také nevyzkoušel. Vydal jsem se podívat na veliké hory, abych si jízdu na dlouhých prkýnkách náležitě užil. Musím říct, že v Alpách se jezdí jedna radost.
Byli jste se tam také podívat?
