Nazdárek moji milí zvědavci!

Nastražte všechny smysly a pojďte rychle sem! Je to tak, jsem tu zase já – a pro vás. Skočila jsem šipku do krabice s vašima otázkama a dneska vylovila tohleto: „Ahoj Bibi, co nebo kdo je keporkak? Ema.“

Tak naschvál, ví to někdo? Bez nápovědy? Já se vám přiznám – musela jsem si to sama taky nejprve vyhledat. Tohle divný slovo, vždyť to skoro nejde ani přečíst…! Ke-por-kak. Ale znáte mě, zahryzla jsem se do sítě a teď mě tu máte – i s keporkakem!

Nebudu vás napínat. Keporkak je druh velryby. A velryba je co? No jo, správně, je to savec, kterej žije v moři. Aby byly vaše informace úplný, patřej do živočiskýho řádu kytovců.

Keporkak, nebo jinak taky plejtvák dlouhoploutvý, je opravdu velryba. Dorůstá totiž až dvaceti metrů a může vážit až čtyřicet tun. Týjo, to je docela pěknej kousek, co?

Keporkaka poznáte podle dvou dlouhatánskejch bílejch ploutví, kterejma občas máchne nad hladinou, když se nadechuje. Taková keporkačí ploutev je dlouhá třeba pět metrů, umíte si to představit? Já teda ne. Báj d vej, kvůli dejchání musí keporkak opravdu nad hladinu, dejchá totiž vzdušnej kyslík. Tady čtu, že na jeden nádech dokáže vdechnout až tisíc litrů vzduchu. Tisíc?! No já padám! Pro srovnání – člověk může vdechnout třeba tak půl litru vzduchu. Tak si to představte! Na jeden nádech vydrží keporkak pod hladinou až půl hodiny.

Horní část těla má keporkak tmavou, takovou modročernou, břicho pak většinou bílý. Zaujalo mě, že na spodní straně ocasní ploutve má každej keporkak úplně jedinečný skvrny – prostě nenajdete dva keporkaky, který by tyhle skvrny měly stejný. Je to stejný jako s u lidí s otiskama prstů! To je docela hustý, co?

No, je to hodně zajímavej živočich, tenhleten keporkak, mohli bysme u něj zůstat ještě hodně dlouho a pořád by bylo co objevovat. Díky ti Emo za tuhle otázku! A já už teď letim šmejdit dál!

Mějte se, písklata!

_tip_