Nazdar písklata!
Tak jsem tu zas, už vám bylo smutno, že jo?! Letím za váma s těma nejvíc čuprovejma odpověďma na vaše zvídavý dotazy. Krabice s nima už pomalu přetejká a je s tim potřeba něco udělat. Takže lovim… šmátrám… a vytahuju! Helemese!
Tak co tu máme: „Ahoj Bibi. Nevíš něco o jezevcovi? Jeník.“ Jeníku, jasňačka, že vim! A co nevim, to najdu! Napadá mě – říká se „zalízt jako jezevec“, znáte to? A víte, proč se to říká? Víte vůbec něco o jezevcích? Haháá, naštěstí jsem tu já a svou ultramyší rychlostí zapínám komp a jdu sjíždět vlny internetu.
Víte vůbec, jak vypadá jezevec? Pěkně si ho vygůglete. Připomíná mi takovýho malýho medvídka. Je tmavej a jenom hlavu a čumák má bílou s takovejma černejma pruhama přes oči. No číhněte, roztomilouš to je!
Začnu zajímavou věci, kterou jsem našla: jezevec je vlastně šelma. Kunovitá. Jezevci si stavěj doupata, který jsou pověstný svou rozlehlostí, že třeba maj několik pater a chodbama, který se různě kříží a tak. Hotoví architekti, tihleti jezevci! Prej se v těch doupatech někdy sami ztratěj. Haha! Měli by si k tomu rovnou kreslit i mapy!
Každej jezevec pak má v doupěti takovej svůj pokojíček, kterej má pečlivě vystlanej listím a trávou. Tam taky prospěj větší část zimy. Aha – už jsme u toho – zalézt jako jezevec! Prostě hodně spěj. Nó, pro to já mám pochopení, hihi. Na jaře pak jezevec vyleze ven a nejvíc si pochutná – víte na čem? Na žížalách! Je to pravej žížalovej labužník! No fůj!
A našla jsem ještě srandovní věc: jezevci špatně snášej binec, jsou prej strašně pořádkumilovní. Ve zvířecí říši platěj jezevci za úzkostlivě čistotný živočichy. Zajímavý tohleto. Buď i ty trochu jako jezevec, hihi!
Já myslim, že o jezevcích víme ty zásadní informace a jdem na další dotaz. Letim šmejdit dál.
Mějte se, písklata!
Vaše myška Bibi
