Ahoj myšáci a myšandy!
Dneska jsem zase šmejdila po internetové síti a zjistila jsem, že zrovinka dneska, 29. dubna, je Mezinárodní den tance. A protože já si vždycky ráda zatrsám a jsem tuze zvědavá myška, tak jsem si k tomu samozřejmě musela něco dohledat.
Poprvé se tento svátek tance a pohybu slavil v roce 1982 a vznikl na počest jednoho francouzského baletního mistra, který se jmenoval Jean-Georges Noverre (Pierre mi poradil, že se jeho jméno vyslovuje Žán Žórž Novér, hihi). Tady v Česku tento den ale slavíme teprve od nedávna, a to díky různým tanečním festivalům a akcím, kde si děti i dospělí mohou nejrůznější tance vyzkoušet, nebo se podívat na vystoupení opravdových profesionálů. A víte, kdy můžete zažít největší švandu? Když se na takové akci všichni dohromady učí nějakou zábavnou taneční sestavu.
Věděly jste ale, že lidé tančili od starověku, takže vlastně odjakživa? A to vůbec není žádné překvapení, protože právě tanec dokáže navodit dobrou náladu nebo tu správnou atmosféru a pomoct nám vyjádřit naše emoce.
Mnozí z nás mají tanec spojený s pohybem v páru, ale tanec v páru ale se prý objevil až ve středověku, kdy tanečníci předstírali hru milenců.
Druhů tance existuje celá spousta! Mezi ty základní patří tance standardní (třeba valčík, tango nebo quickstep) a tance latinskoamerické (samba, rumba nebo čača). V těch se velmi často závodí v párech. Kromě toho existují i další párové společenské tance jako polka, mazurka, foxtrot, salsa a celá řada dalších.
No jo, ale kromě toho tu máme spoustu dalších tanců, které párové být nemusejí. Můžeme je tančit o samotě, těm se říká sólové tance, a nebo s kamarády, těm se říká skupinové. A i ty se mezi sebou můžou různě míchat! Některé tance jsou spjaté s konkrétní zemí či kulturou a mají svoje vlastní jedinečné prvky. Určitě znáte třeba irské tance nebo kozáčka.
Tak já si letím zatančit s Egonem a vy si taky pusťte vaší oblíbenou hudbu a zatančete si! Ahój!
Vaše myška Bibi
