Milí houbaři!

Tak už jste byli na plese… teda v plese… ehm v lese? Našli jste některou z houpaček – teda houbiček, které jsme se spolu naučili? A nebyla mezi nimi i taková, kterou vám rodiče z košíku vyplodili – ehm vyhodili? Tak na to bacha! Houbičky byste měli poznat nejlépe ještě dřív, než na ně sáhnete, protože můžou být prudce jedovaté a to pak stačí olíznout srst – teda vlastně prst – a je zle!

A taky bych ještě chtěla říct, že to, že je ta houba nejedlá pro nás, ještě neznamená, že ji nebudou lapat – teda papat zvířátka. Chápu, že můžete mít vztek, že je to zas jen další prašivka, ale v houbách se prostě nekoupe… nekope… se do hub – vždyť víte! My jsme tady teda rozmazlení od Laskonky a jejích dobrot, ale ne každý les má takhle šikovnou veverčí masařku – teda kuchařku!

A jak je to tedy s houbami, které se nejí? Vybrala jsem pět takových, které najdete v lese nejčastěji nebo si je můžete nejsnáze uplést – teda splést, to jsem ale popleta! Většina z nich má zespodu klobouku lupeny.

Určitě znáte tuhle červenou krasavici s bílými puntíky: jmenuje se Vochomůrka – teda muchomůrka červená – ne Vochomůrka, ten patří ke Křemílkovi! Je krásná, ale jedovatá. Její výhodou je, že je to na ní díky té výstražné barvě vidět na první pohled.

Podobně puntíkatá a taky jedovatá je i muchomůrka tygrovaná, která má hnědý klobouk. Nebezpečnější je ale v tom, že si ji můžete splést s muchomůrkou růžovkou, které se lidově říká masák a je jedlá! Rozdíl je v tom, že růžovka začne růžovět, když ji naříznete, a hlavně nemá takzvaný kalich smrti, což je taková ponožka dole na noze té muchomůrky tygrované. Podle mě je teda ale nejjistější puntíkaté houby prostě nesbírat, kalich smrti zní fakt děsivě…

Ještě o dost nebezpečnější je muchomůrka zelená, která je přímo prudce jedovatá – je to nejjedovatější houba v Evropě! A taky si ji můžete splést, podobá se totiž holubince trávozelené, která je jedlá. Na rozdíl od holubinky má ale prsten a na noze kalich smrti. Moje rada ale zase zní: zelené houby nesbírat. Na otravu touhle houbou se totiž i umírá…

Aby to nebylo tak jednoduché, jedovatý může být i hříbek! Jmenuje se hřib satan, což znamená ďábel nebo čert, a to teda rozhodně nezní přívětivě! Od jedlých hříbků ho ale naštěstí poznáte docela snadno – má totiž bílý klobouk a červenou nohu. Splést by se dal snad jen s hřibem kovářem, který má taky červenou nohu, ale klobouk hnědý. Ten je sice jedlý, ale musí se dlouho vařit. Červenou proto berme zase jako výstrahu a houbu radši nechme v lese.

No a poslední houbičku už jsme si zmínili minule, a to je hřib hořký neboli hořčák. Je to vlastně skupina hříbků, které mají podobně jako satan bílý klobouk a jsou nejedlé. Nejznámější z nich je hřib žlučník, který má klobouček dohněda, a můžete si ho tak snadno splést s pravými hříbky. Jak jsme si ale řekli minule, zespodu je klobouk narůžovělý.

Uf, tak tuhle nálevnu – samozřejmě jsem chtěla říct nalejvárnu – máme za sebou a do lesa už vás můžu pustit opravdu s klidným svědomím! A nezapomeňte mi posílat své úlovky!

_tip_