Jarní herbář Justýny a Hedy – 4. díl

Ahoj děti,

minule jsme zanechali Justýnu s Hedou přímo uprostřed zahrádky. Obdivovaly tam jarní krokusy, a protože ten den bylo opravdu krásně, procházely se sem a tam, až se zastavily u rostlinky, která vypadala, jakoby do hlíny někdo zabodnul spoustu zelených brček.

„Jé, pažitka,“ zaradovala se Heda. „Voní trošku po jarní trávě a trošku po česneku.“

„A dokáže nazlobit každou svačinku!“ přidala se Justýna.

Heda si představila zamračený kus chleba a začala se smát, ale naštěstí už svou kamarádku znala. „Myslela jsi nazdobit, viď?“ napověděla jí.

„Pažitka neboli šnytlík,“ zapisovala si Heda. „Dává se do polévek, pomazánek nebo třeba k uvařeným bramborám. Je v ní spousta vitamínu C.“

„A vypěstovat ji zvládne každý!“ přidala se Justýna a už vytahovala zahradnické nůžky. Ustřihla několik stonků pažitky, nabídla Hedě a za chvíli už oběma čouhaly stébla pažitky ze zobáčků.

„Tak, to bychom měly,“ řekly si po chvilce. „Co ale teď dáme na druhou stránku herbáře?“

Heda svraštila čelo, div jí brýle neupadly, a pak navrhla: „Co třeba kočičky?“

„Co tě to napadá, koček se bojím!“ otřepala se Justýna. „Tedy když nepočítám našeho Vojtu.“

„Myslím vrbu jívu, jejímž větvičkám se na jaře říká kočičky,“ vysvětlila Heda.

„Máš pravdu! Vždyť jsme si ještě nepovídaly o žádném stromečku!“ zaradovala se Justýna.

A tak vyšly ze zahrádky, zamířily si to přes palouček okolo vzrostlého smrku a za chviličku už jim pod nohama čvachtalo. Došly k potůčku. Tam to zurčelo a bzučelo, jak stromy kvetly a včeličky omámené tou krásou létaly z květu na květ.

Heda ukázala na stromky, které se skláněly přímo do potoka. Měly ohebné proutky a na každém z nich seděla řada šedých hebkých květinek, které opravdu připomínaly kočičí kožíšky.

„Jsou nádherné!“ zasnila se Heda. „Ale neměly by se trhat. Kočičky na vrbě jsou totiž první jarní potravou pro včelky.“

„Z větviček vrby jívy pletou kluci na Velikonoce pomlázky. A taky se z nich dělají poštolky,“ vysvětlovala Justýna. „Vlastně píšťalky! Jsem už z té jívy celá rozjívená,“ zahlaholila vesele a natáhla se do trávy.

Heda zaklapla knihu, sedla si vedle ní a obě kamarádky poslouchaly potůček a bzukot včelek, takže si nevšimly mráčku na obloze. Ten mráček se začal zvětšovat, až se z něj stal velký mrak, co zakryl celou oblohu. A co se stalo potom, to si povíme až příště.