Čau písklata!

Teda, začít o vesmíru, to byla fakt trefa do černýho! Od té chvíle, co jsem to nakousla, jste mě přímo zahrnuli dotazy a já musím říct, že jsem fakt ráda, že jste tak zvídaví! Abych vám ale stihla na všechno odpovědět, nesmíme ztrácet čas. Takže, vesmírná posádko, ke startu připravit, tři, dva, jedna – jedééém!

Dneska jsem se zahryzla do sítě, abych se vám pokusila odpovědět na otázku: jak je vesmír velký?

No, na tohle existuje jediná, a musim říct, že trošku zneklidňující odpověď: vesmír je nekonečný. Navíc se od svého vzniku neustále rozpíná. Nikde nekončí a ještě se roztahuje! To je teda informace, co? Ale nebojte, přece jen mám v rukávu něco přesnějšího: je něco, čemu se říká pozorovatelný vesmír. To je část vesmíru, ve které se nacházejí objekty, jejichž světlo (záření) k nám za celou dobu existence vesmíru mohlo doputovat – a díky tomu jsme schopní tuhle část vesmíru pozorovat. Tam, kde není žádné záření, už nedohlídneme ani těma nejlepšíma dalekohledama.

Velikost pozorovatelného vesmíru vědci vypočítali asi na 94 miliard světelných let. A teď si určitě říkáte – hm, díky, Bibi, pozorovatelný vesmír a teď ještě světelná léta, to jsme z toho fakt jeleni! Hihi! Já vím, vesmír je fakt komplikovanej! Ale protože je tak hrozně velkej, nepředstavitelně velkej, musela se najít nějaká jednotka, kterou by se dal měřit. A je jasný, že nějaký metry a kilometry ve vesmíru nemají šanci. Světelný rok je jednotka, kterou se měří vzdálenost ve vesmíru. Je to vzdálenost, kterou světlo urazí za jeden rok (a to je asi 10 trilionů kilometrů). Hustý, co? Jo a ještě jedna věc! I když mluvíme o světelných rocích, je to míra délková, nikoli časová – to si zapamatuje!

No, nevím, jak vy, ale já mám z těch informací hlavu jak balón. Takže myslim, že by to pro dnešek mohlo stačit. Ale už teď se těším na příště! Vesmír mě hodně ba! A hlavně s váma!

Mějte se, myšáci, a pište mi!

_tip_