A proč…? Únorové Hromnice
Ahoj děti!
Venku vládne zima, ale dneškem jsme už o krůček blíž k jaru. Začíná poslední zimní měsíc, kterému se říká únor. Tak mě napadlo, proč se tak jmenuje? Že by vás to taky zajímalo? Poprosil jsem o pomoc v pátrání myšku Bibi a ta byla z úkolu tak nadšená, že vypátrala o únoru ještě mnohem víc.
Tak třeba pranostiky… ještě vysvětlíme, co slovo „pranostika“ znamená: každý měsíc v roce má nějaké pořekadlo. Lidé odpradávna pozorovali počasí a změny v přírodě, které počasí přinášelo v každém ročním období. Z toho pozorování postupně vznikly rčení, nebo přesněji pranostiky.
Únor bílý – pole sílí (je-li sníh v únoru, v březnu pozvolným táním voda prosákne do půdy a to velice svědčí klíčení zasetých semínek a růstu plodin a polích).
V únoru když skřivan zpívá, velká zima potom bývá.
V únoru sníh a led – v létě nanesou včely med.
A teď zpátky k otázce – měsíc únor dostal jméno podle toho, že se v tuto dobu při tání ledu ponořují ledové kry na řekách (únor = nořit se). Dnes už to není tak časté, ale v dřívějších časech bývaly zimy mrazivé a ledové.
2. února – svátek Hromnice
Právě k tomuto dni se vztahuje hodně pranostik. Čím je tak výjimečný?
Lidé se na začátku února loučili s vánočním a zimním časem a oslavovali příchod jara a návrat světla:
Na Hromnice o hodinu více.
Na Hromnice půl píce a půl krajíce.
Zelené Hromnice – bílé Velikonoce.
Na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout.
Lidé věřili, že ohněm a očistou domů po zimě přivolají novou energii. S příchodem křesťanství se ujal zvyk, že si lidé nechávali na Hromnice v kostele vysvětit svíčky, hromničky. Ty dávaly během bouřek zapálené do oken a měly spolu s modlitbou chránit před neštěstím.
Tak a teď už to víte. Zase brzy ahoj!
